Akční lítáko pro přihlášení na kurzy a akce.

Skrýt
Akční lítáko pro přihlášení na kurzy a akce.

Skrýt

Jak jsem se z ničeho naučila plynule španělsky?

 

Povím Vám jeden krátký příběh, který by Vám mohl udělat jednu velkou změnu v životě. Povím Vám o tom, jak jsem se jednoho dne z ničeho nic rozhodla, že se naučím španělsky. Je to dva roky zpátky, španělsky jsem neuměla ani slovo a k ničemu jsem ten jazyk nepotřebovala. Možná si říkáte, že jsem se zbláznila, ne? Proč jsem se chtěla začít učit něco, co bude stát hodně energie a času a navíc to vypadá, že to celé nebude nijak užitečné?

 

Inspirace

Celé to začalo tak, že jsme k nám do školy vzali a vytrénovali jednu novou lektorku španělštiny, Martinu. Martina pro mě byla člověk, který mi opravdu sednul. Měla jsem jí ráda, bavila mě a věděla jsem, že to tak cítí i její studenti. Byla radost jí mít v týmu. To ona byla ta motivace, která mě jednoho dne přiměla začít dělat něco zcela “mimo”. Nezajímala jsem se o španělštinu, ale chtěla jsem zkusit lekce s Martinou. Začala jsem kvůli ní, zajímalo mě, jak mě bude takový pro mě úplně nový jazyk učit, jak to bude fungovat, jak mě to bude bavit a tak podobně.

 

Co tím chci říci je, že celá ta situace, kterou dokázala tahle mladá holka způsobit, je úžasná. Jenom svým vlastním bytím a tím, jak se chová a jaká je, dokázala někomu dodat chuť se posouvat dopředu a zkusit něco, o čem třeba ani nikdy nepřemýšlel. Pro mě tato vlastnost představuje vrchol spontánnosti a velký zdroj a paprsek inspirace. Ta holka mi doslova vdechla směr, kudy jít, aniž by si toho byla vědoma.

 

První překážky

Nejdřív šlo všechno celkem hladce. Jedna hodina týdně, styl učení, kterým učíme u nás ve škole a který funguje, domácí úkoly. Všechno jsem plnila, na lekce jsem pravidelně chodila. V tu dobu jsem byla těhotná a asi půl roku na to, co jsme začaly, jsem porodila třetí dítě, konečně holčičku :). Žádná změna v lekcích se ale nekonala. Vynechala jsem asi tři týdny po porodu a pak jsem znovu pokračovala. Začalo ale trošku přituhovat. Některá slova mi přišla celkem těžká, špatně jsem si je pamatovala, občas jsem nějakou gramatiku nesprávně pochopila. Martina řešila nějaké osobní problémy a někdy se to trochu promítalo do lekcí – tu a tam lekci zrušila nebo posunula a mě to celé přestalo dávat takový smysl. Už to nemělo ten nádech co dřív a pomalu jsem začala přemýšlet, že s tím skončím.

 

Nakonec jsme zanedlouho skončili s Martinou. Nebyla to už ona co dřív, měla své problémy a chtěla dělat to a tamto a zkrátka se naše cesty rozešly. A tak jsme jako škola zůstali bez lektora španělštiny a já jako studentka jakbysmet. Trvalo asi dva měsíce, než jsme našli novou lektorku a mohu Vám říci, že tyto dva měsíce byly zlomové. Tady se tehdy lámal chleba, zda budu pokračovat. Myslím, že kdyby to tehdy trvalo déle, neumím teď nic, protože bych se k tomu už nevrátila.

Ale netrvalo a našli jsme někoho jiného. Lektorku Katku.

 

Není lektor jako lektor

Katka byla úplně jiná než Martina. Moc mi neseděla, ale neměla jsem na vybranou. Chvilku poté, co jsme jí zaškolili, jsem se s ní začala učit. Ale dřelo to. Lekce jsme měly tak nějak pravidelně, ale nebylo to ono. Často jsem přesně nerozuměla tomu, co a jak se používá, proč toto slovo vypadá tak a onak a na lekce jsem se moc netěšila. Nakonec jsem si sama začala nějaké informace vyhledávat a zjistila jsem, že něco nebylo vysvětleno úplně správně, a také jsem to Katce řekla. To byla cesta strmě dolů, protože Katka chvilku na to ze dne na den skončila.

 

No výborně. Měla jsem s ní asi 8 lekcí, nenaučila jsem se vcelku nic a ještě si dost zkazila náladu. Najednou jsem perfektně viděla, jak silně lektor ovlivňuje Váš budoucí úspěch. Nejenom lektor, ale i trenér, rodič nebo jakýkoli jiný leader. Samozřejmě, že máte vše ve svých rukou, ale je to právě tento člověk, který Vám ozáří cestu a nebo Vás z ní svede. Po Katčině odchodu se lámal chleba podruhé. Stále jsem moc neuměla a v podstatě už ani nechtěla pokračovat. A pak se to stalo.

 

Nemusíte přemýšlet, víte

Pár týdnů na to se nám ze Španělska ozvala naše bývalá lektorka Verča, která u nás kdysi učila angličtinu a pak se rozhodla vycestovat jako au-pair do zahraničí. Ve Španělsku byla už nějakou dobu a tenhle jazyk krásně uměla. Říkala, že si všimla, že hledáme lektora španělštiny, a že by jí mohla učit po skype - že jí má moc ráda a s chutí pomůže ostatním lidem se jí také naučit. Tehdy jsem ještě nevěděla, jaké štěstí mě potkalo.

Dominika Pašková

 

dp

 

Verča, když u nás ještě pracovala, pro mě byla ještě něco víc, než po ní Martina. Byla člověkem, který, aniž bych jej znala, jako kdyby mi mluvil z duše. Člověkem, se kterým mě bavilo si povídat, pracovat a tvořit. Verča byla mladší než já a vlastně byla v hodně věcech úplně jiná, ale něco tam sedělo – nemusela jsem nad tím přemýšlet, prostě jsem věděla, že ona je “můj člověk”. Když se pak rozhodla odjet na au-pair pobyt, dost mě to mrzelo. Byla to pro mě rána a zklamání, že ztrácím někoho takového. Ale ona se vrátila. Vrátila a už je to přes rok, co mě po skype učí španělštinu.

 

Dobrodružství začíná

První lekce s Veru byly peklo. Mluvila na mě v podstatě jenom španělsky a já jsem byla docela zoufalá. Pořádně jsem nerozuměla, a i když všechno učila naším stylem, na který byla školená, šlo to ztuha. Měla ode mě vysoká očekávání a nebála se zvedat moje limity. Nezřídka po skončení lekce jsem akorát spadla do postele a usnula. Zapomněla jsem ještě říct, že naše skype lekce byly VŽDY večer ne dříve jak ve 20h. To říkám především kvůli všem, kdo neustále nemají na nic čas a proto se ještě nezačali učit to a to. Zahoďte výmluvy a jděte do toho.

 

Sranda začala na sklonku léta 2017, kdy jsem se rozhodla, že aby to šlo všechno ještě rychleji a lépe, dám si cíl. Tehdy už to bylo lepší – s Veru jsme se učily někdy i dvakrát týdně a už jsme spolu studovaly téměř půl roku. Vybrala jsem si mezinárodní zkoušku A2 na španělském institutu Cervantes v Praze, zaplatila jí a začala se připravovat. Ještě připomenu, že tehdy jsem měla tři děti (nejstaršímu ani ne 4 roky a nejmladší ani ne rok) a začínala hlavní sezóna pro jazykové školy – září + říjen, to je prostě vždycky práce nad hlavu. A já si chtěla vesele v listopadu dělat zkoušku.

 

Nakonec jsem nesmírně ráda za to, že jsem na ni šla, protože to pro mě znamenalo prolomení všech ledů, které jsem do té doby nosila s sebou. V Institutu všichni mluvili španělsky, nikdo se s námi nemazlil a nakonec zkoušky odeslali do Madridu. Výsledky přišly po třech měsích. Udělala jsem je na 93 bodů ze 100 a byla jsem opravdu moc šťastná. A pyšná. Na sebe, ale především na svou učitelku. Verča mě dokázala motivovat, když jsem neměla chuť, byla mi vždy k dispozici, když jsem potřebovala poradit. Tato zkouška pro mě hodně znamenala, protože jsem díky ní najednou pochopila, že já španělsky umím. Že se není čeho bát.

 

V tu dobu už jsem u nás tento jazyk učila. Používala jsem španělštinu v lekcích a těšila se z pokroku svých studentů. Začalo období radosti a jistoty. Krásné období.

 

Cíle. Cíle. A cíle.

Ale to bych nebyla já, abych se spokojila. Hned v lednu, kdy přišly výsledky ze zkoušek A2, jsem se přihlásila na květnové zkoušky B1. Prostě o celý jeden level výš, kam jsem se chtěla za těch pár měsíců posunout. Práci, kterou jiní dělají roky, jsem měla za lubem zvládnout za pětinu toho času. A víte co? Zvládla. Dnes mám ani ne 14 dní před zkouškami a mohu říci jednu úžasnou větu: Moc se na ně těším. Nemám stres, strach ani nic takového. Španělština je pro mě jazyk, který naprosto miluji, jsem si v něm jistá, baví mě jej učit i zjišťovat nové věci, užívám si každou lekci a především – naprosto bez problémů v něm komunikuji a komunikaci přijímám. Poslouchám španělské písničky, díky španělštině mnohem lépe rozumím mnohým anglickým výrazům, vím víc o světě a jsem šťastnější. Mohu pomáhat mnoha lidem a k tomu navíc jsem si jistá jednou věcí – jde naprosto všechno.

 

Opravdu hodně záleží na tom, kdo Vás vede – mě vede stále moje skvělá Verunka, lektorka se srdcem na dlani, které záleží na tom, abych všemu rozuměla a která dbá na každou lekci. I když je to se mnou někdy těžké, nikdy nepoleví. Drží pochodeň a jde dopředu, držíc mě za ruku – blíž k mému cíli, kam mě vede a je tím nejzodpovědnějším lektorem, kterého jsem kdy poznala. A pyšně mohu říci, že jsem si ho snad i trochu vychovala. Tímto článkem bych chtěla poděkovat Verunce za to, jaká je, a za to, kolik mi toho dala. A také Vám všem dát radu, ať se koukáte kolem sebe a hledáte si ty správné lidi – ty správné, o kterých to víte, aniž byste museli přemýšlet, a s těmi ať jdete po Vaší cestě. Nebojte se říkat ano, nechte se inspirovat. A vydržte. Trpělivost přináší růže. Mě přinesla růžový ráj, na kterém neustále pracuji.